Jak jsem se stal masérem – 3. část

Máme tu třetí část mé cesty k tomu, abych se mohl stát masérem. Nejprve vám ale poreferuji o jedné zvláště nepříjemné příhodě.

Příhoda, na kterou do nejdelší smrti nezapomenu:
Na masáž mi přišel postarší a trošku nerudný klient. Probíhalo to takto. Šel jsem do čekárny, abych si zavolal dalšího klienta. Budeme mu říkat třeba pan Nerudný. Pane Nerudný, pojďte prosím za mnou. Dobrý den, zde je váš klíč. Máte číslo 17. Já to asi vidím ne? Nejsem slepí. Ignoroval jsem jeho narážku a pokračoval dál. Svlékněte se prosím do spodního prádla a přijďte za mnou do masérny. Klient přišel a já mu říkám. Zde se prosím položte na břicho a dejte si ruce podle těla. Sakra to nemáte žádný polštář pod hlavu?! Složil jsem mu tedy pod hlavu volné prostěradlo a ptám se ho. Jen se chci zeptat, nemáte kardiostimulátor? No proto jsem chtěl asi ten polštář, odpoví mi nabručeně. Namasíruji mu záda a chci jít na šíji. Pojďte se prosím posadit tady na stoličku. On se zvednul a sednul si. Bylo vše v pořádku? No nebylo, ale už to přežiju. Domasíroval jsem a masáž ukončil. Pán se zvedl a začal. Vážený pane, mám pro vás dobrou radu. Tak příšernou masáž jsem nikdy nezažil a být vámi, začnu rychle uvažovat o změně povolání. Já jsem to nečekal a začali se mi klepat kolena. Pán pokračoval ve výtkách a já si v tu chvilku myslel jen tohle. Chlape, řvi na mě ještě chvilku a já se tu normálně složím. Klient odešel a byl klid. Měl jsem na krajíčku a celý se klepal. Jenomže v čekárně už postával další člověk a já se musel dát do hromady.

Pan nerudný mi na vždy uvíznul v hlavě, ale žádného dalšího nerudného jsem už nepotkal. Pár nepříjemných klientů sice přišlo, ale to už bylo v pohodě. Masáže jsem si zamiloval ještě víc. Povídal jsem si s klienty a postupně se zlepšoval a zlepšoval. Ty nepříjemné klienty převyšovala obrovská hromada těch příjemných. Každý den probíhal stejně. Osm a půl hodin v práci a pak domů.
Poděbrady jsem si zamiloval a moc rád jsem chodil do okolní přírody. V práci jsem si našel pár kamarádů, se kterými jsem občas trávil volný čas. Chodili jsme do čajovny, občas jsme si zašli na pivo a debatovali o všemožných věcech. Než jsem stihnul mrknout, první rok byl za mnou a já byl přesvědčen, že jsem si vybral dobré povolání.

Hrozně rád jsem si povídal s klienty a vášnivě poslouchal jejich životní příhody. Pro některé klienty jsem byl trochu i oporou a v tom jsem si uvědomil jednu věc. Masér je zároveň tak trošku i psycholog. Nechával jsem posmutněné dámy vylít si u mě srdíčko, já jsem jim občas poradil, nebo pronesl vhodná slova útěchy a hned se jim ulevilo. Pro oporu si chodili i lidé, kteří do lázní přijeli na ozdravný pobyt po operaci. Poděbrady jsou známé tím, že se tam jezdí lidé léčit po operaci srdce. Třeba po operaci umělé chlopně, by pasu (bajpás) a podobně. Takoví klienti byli občas zmatení a nevěděli co dál. Jedna nebo dvě promluvy s personálem a hned se jim udělalo líp. Vůbec se nebojte, odpovídám klientovy. Za dva týdny budete zase jako rybička a budete se cítit jako dřív. To, co jsme těm klientům povídali byla pravda, protože to tak většinou bylo. Klienti po dvou týdnech přicházeli a jejich prvotní zmatenost a úzkost na nich nebyli vůbec znát, a to jsem na této práci miloval.