Jak jsem se stal masérem – 6. část.

Rád bych zavzpomínal na pár klientů z této práce, na které do nejdelší smrti nezapomenu. Respektuji, ctím jejich soukromí, a místo jejich jmen jsem zvolil jména smyšlená. Musím ale přiznat, že jsem rád, že jsem se s nimi mohl setkat aspoň na té masáži.

Rád bych začal s paní Veselou. Paní Veselá byla z počátku tak trochu nabručená. Trpěla artrózou v kolenech, špatně chodila a bolela jí bederní páteř. Dlouho se s tím léčila, a už nevěděla co s tím má dělat. Při každé masáži jsem z ní vedl konverzaci, plánoval příští masáže a cviky na doma. Čím víc chodila, tím víc byla veselejší. Jednou, a to už na tom byla v pořádku za mnou přišla a hned spustila. Honzo! Já jsem si kvůli té pitomé artróze koupila zvýšený záchod a madla. Vy jste mě dal do hromady a já už to nepotřebuji. A víte Honzo, co je na tom nejhorší? No to, že bych zpátky uvítala ten záchod, který jsem měla dřív. Do vany jsem si koupila držadla a díky vám je zase můžu odmontovat. Abyste to vážení čtenáři plně pochopili, tak ty masáže a mé cviky pomohli na bederní páteř, ale i na tu artrózu. Je to k nevíře, ale je to prostě tak. Osobně nemám důvod si vymýšlet, přikrášlovat a říkám vám to tak, jak se to odehrálo.

Druhé klientce budeme říkat třeba madam pesimistka. Ta už dlouhý čas bojovala s krční páteří a bodem nad pravou lopatkou. Hrozně jí to bolelo a nemohla pořádně hýbat rukou. Dával jsem jí pořádně zabrat, nenechával odpočinout a pořád do ní hustil cviky, které by měla doma dělat pro zlepšení. Paní brala tunu prášků na zmírnění bolesti. To vám ale nepomůže, odpovídal jsem vždy s povzdechem. Pokut budete doma cvičit ty dva cviky, které jsem vám dal, tak by mělo dojít ke zlepšení. Víte Honzo, se mnou to je těžké. Já mám silně vyvinutou slabou vůli. Po půl roce se její potíže zlepšili, a ona už mohla normálně fungovat. Bylo to také tím, že začala pořádně cvičit a chodit na masáže. Na jednu příhodu nezapomenu. Stojím před masérnou a vyhlížím dalšího klienta. Najednou se z dálky ozve volání. To dělala rámus paní pesimistka. Běžela ke mně a už z dálky volala. Honzo, já už neberu prášky, já už neberu prášky. Úplně mě to dojalo, a já si už asi po tisící uvědomil, že to, co dělám má smysl.

Možná se vám tato série zdá příliš dlouhá. Možná si říkáte, že vše příliš podrobně rozepisuji. Já vám chci vypovědět vše, tak jak se to odehrálo. Mohl bych to celé zkrátit, ale to už by nebylo ono. Čekají nás ale ještě dvě série. V té další bych se chtěl bavit o tom, jak jsem si splnil svůj druhý sen. O tom ale v další části.