Jak jsem se stal masérem – 7. část.

V mé druhé práci jsem byl osm let. Poslední rok jsem si začal připomínat můj druhý sen. Vzpomněl jsem si na to, jak jsem před lety básnil o své vlastní masérně. Nyní jsem si ten sen chtěl splnit, ale měl jsem z toho strach.

Jednoho dne ke mně přišla známá, která pracovala v kadeřnictví, a nabídla mi možnost využít volného prostoru pro otevření masérny. Měl jsem na to tři týdny, abych se rozhodl. Tyto tři týdny byly obdobím intenzivního přemýšlení a nejistoty. Strach mě pronásledoval. Co když selžu? Co když nepřilákám žádné klienty? Co když místo finančního úspěchu mě otevření masérny stáhne dolů? V mé hlavě zuřil myšlenkový chaos. Obrátil jsem se na své kolegy, kamarády, rodinu a příbuzné, a všichni mi říkali v podstatě to samé: „Honzo, pokud to nezkusíš, nikdy se nedozvíš.“ Nakonec jsem se rozhodl dát tomu šanci. Byl jsem přesvědčen, že kdybych to nezkusil, mohl bych toho později litovat. Pronajal jsem si tedy prostor pro masérnu a uhradil první nájem. Měl jsem štěstí, že jsem nemusel kupovat masážní lehátko, protože jsem už jedno vlastnil. Z domova jsem si nechal přivézt komodu, která mi sloužila jako malý sklad.

Měl jsem dvě práce, svoji živnost, a zaměstnání. Pendloval jsem mezi Mladou Boleslaví a Prahou. Klienti začali přibývat, a mé obavy zase ubývat. Měl jsem z toho čím dál tím menší strach. Získal jsem báječné klienty, díky kterým byl start o to lehčí. Dělal jsem taky ale dost chyb. Párkrát se mi stalo, že jsem si na jednu masáž, objednal dva klienty. Několikrát se mi stalo, že jsem si někoho objednal, a pak na to zapomněl. Pár klientů jsem tím také odradil. Své chyby jsem se snažil umírňovat, a zlepšovat. Dělal jsem i jiné chyby, ale ne, jen u klientů. Nakonec jsem zjistil, že mi moje malá masérna funguje. Lidi se vrací, a do konce přibývají. Klienti jsou se mnou spokojeni, a co vím z doslechu, tak mě i chválí.

Rozhodl jsem se pro další krok. Chci začít svou masérnu vylepšovat. Dokud jsem si nebyl jistý, že mi má živnost nekrachne, tak jsem do ní nechtěl cpát moc peněz. Cpal jsem do ní jen tolik, kolik bylo opravdu nutné. Když jsem si byl jistý tím, že mi masérna vydrží, tak jsem do ní začal investovat. Nevylepšoval jsem všechno na jednou. Krůček po krůčku jsem kupoval nové věci a vybavení. Nejprve to byla nová komoda. Tu starou jsme s rodinou odvezli zpět domů, a místo ní dali novou a krásnou. Pak to byla masírovací židle, aby měli klienti pohodlí, když jim masíruji šíji. Potom třeba masážní pistole, lávové kameny, a tak dále. Nakonec jsem si pořídil nové lehátko, které mi monstrózně ulehčilo práci. Lehátko bylo totiž hydraulické a polohovatelné. Klientovy jsem ho nejprve co nejvíce snížil, aby si na něj mohl pohodlně lehnout. Pak jsem si ho nastavil do té výšky, kterou jsem potřeboval.

Myslím si, že pro dnešek toho čtení bylo dost. Nyní si odpočiňte, a uvidíme se u další části.