O handicapu – člověk se zbytky zraku.

Co dělat a nedělat při setkání s člověkem se zbytky zraku?

Veškeré body, uvedené v předchozí kapitole platí i zde. Jak body, taktéž i veškeré informace. Člověk se zbytky zraku je taky jen člověk. Od nevidomého se liší jen tím, že ještě něco málo vidí.

Nikdy a za žádných okolností nestrkejte zbytkozrakému nic před oči.
Chcete-li mu dát něco přečíst, tak mu to nestrkejte přímo před nos. Dejte mu to do ruky, a on si už poradí. To platí u textů, obrázků a předmětů.

Vás to možná zajímá, ale pro něho je to nepříjemné.
Vyvarujte se otázkám typu. Kolik vidíš prstů? Tuto otázku ten dotyčný slyšel možná už tolikrát, že je mu to trapné a už ho to prostě nebaví. Handicapovaní lidé nejsou žádné rozklepané, urážlivé a rozlítostněné chudinky. Mají rádi humor a rádi o svém handicapu vtipkují. Je dobré ale vědět, co si ke komu můžeme dovolit.

Vyvarujte se brýlím.
Nikdy a za opravdu za žádných okolností nedělejte toto. Nesundávejte mu brýle a neptejte se. Nevidíš co? 😊 Je to opravdu hnusné. Brýle si může sundat výhradně jen ten člověk. Taktéž mu nikdy neberte bílou hůl.

Komunikujte a bavte se.
Handicapovaný člověk může mít stejné záliby, jako třeba vy. Má své postoje a názory. Má své životní zkušenosti. Nebojte se s handicapovaným člověkem navázat konverzaci. I handicapovaní lidé si občas rádi zajdou na kávu, čaj nebo pivo. Prostě a jednoduše. Handicapovaný člověk může dělat vše, co dělají normální lidé, akorát trošku jinak.

Jeden smysl ztratíš a ty zbylé se ti zlepší. Omyl!
Po ztrátě jakéhokoliv smyslu se vám ty ostatní nezlepší. Jen se jimi naučíte lépe a více vnímat. Vidící člověk jde po ulici a zrakem pozná, jaká jede tramvaj. Nevidomí to pozná stejně, ale jen sluchem.