O handicapu – nevidomí.

Co dělat a nedělat při setkání s nevidomým člověkem?

Nevidomí člověk je pořád člověk. Liší se od ostatních jen tím, že má handicap. Nevidomí člověk není mentálně postižen, není hloupý a žije naprosto normální život, jako kdokoli z nás. Je to prostě normální lidská bytost. V krátkých bodech si řekneme, co dělat a nedělat při setkání s nevidomým.

Nikdy na nevidomého nesahejte.
Chcete-li poskytnout nevidomému pomoc, tak se ho nikdy nedotýkejte a rovnou ho oslovte. Ten člověk si jde svou cestou a nečekaný dotyk by ho mohl vylekat. Neberte ho nikdy za ruku, loket a oděv. Vždy ho oslovte. Dobrý den, nepotřebujete někam dovést? Nebo. Nepotřebujete pomoc? Pokud nevidomí pomoc odmítne, tak se neurážejte a jděte si svou cestou. Ten člověk si vaší nabídky váží, ale pomoc nepotřebuje.

Nevidomého nikdy nechytejte za bílou hůl.
Bílá hůl znamená pro nevidomého náhradní oko, kterým si osahává terén a orientuje se v prostoru. Chcete-li mu pomoc, tak se řiďte prvním bodem.

Jak vést nevidomého?
Přijme-li nevidomí vaši pomoc a bude chtít někam dovést, tak postupujte takto. Většina nevidomých se vás chytne za ruku a jde podle vás. Bude-li na cestě schod nebo nějaká nerovnost, vždy na ní nevidomého upozorněte a zpomalte, aby měl šanci překážku zdolat. Klidně mu můžete říkat, co je kolem vás. Ten nevidomý člověk vám za to bude vděčný.

Nevidomí nikdy nikomu neosahává obličej.
Nikdy a za žádných okolností nedávejte ruce nevidomého na váš obličej a nechtějte, aby si ho osahal. Většina nevidomých to nemá rádo a brání se tomu. Taktéž mu nikdy nikam nedávejte ruce a nechtějte po něm, aby si to či ono ohmatal. To je čistě na něm. Své tělo a ruce si nevidomí ovládá sám.

Nikdy se nebojte nevidomého na cokoli zeptat. I oni jsou lidi.