Jak jsem se stal masérem
Masérství pro mě není jen práce. Je to poslání a životní styl.
Začátek snu
Už jako dítě jsem snil o tom, že se jednou stanu masérem. Během školních let mě ale mnozí odrazovali – prý na to nemám sílu a nevydržel bych stát celý den u lehátka. Nakonec jsem se nechal zviklat a zvolil jinou cestu. Vystřídal jsem několik oborů – od praktické školy přes kartáčníka a košíkáře až po keramické práce. Osud mi ale přihrál šanci, která se nemusela opakovat. Ve škole se otevřel masérský kurz pro veřejnost a já se okamžitě přihlásil. Bylo to náročné, ale zvládl jsem to a získal svůj první certifikát.
První kroky v praxi
Po získání certifikátu jsem se pustil do hledání práce. Po několika neúspěšných pokusech jsem nakonec dostal šanci v lázních v Poděbradech. Začátky byly tvrdé – masíroval jsem desítky lidí denně a domů se ploužil jako spráskaný pes. Brzy jsem pochopil, že tahle práce není jen o technice, ale také o lidech. Setkával jsem se s různými klienty – od těch nerudných, kteří mě málem odradili, až po ty, kterým moje masáže skutečně pomohly. A právě díky nim jsem si potvrdil, že jsem na správné cestě.
Cesta k vlastní masérně
Po několika letech jsem přešel do nového zaměstnání, které mi nabídlo lepší podmínky, pravidelné školení a více prostoru pro rozvoj. Práce mě naplňovala, ale v hlavě se mi začala rodit myšlenka na vlastní masérnu. Po letech snění se naskytla příležitost – kamarádka mi nabídla volný prostor. Měl jsem jen pár týdnů na rozhodnutí a obavy mě svazovaly. Co když to nevyjde? Co když nezískám klienty? Co když mě to finančně zruinuje?
Nakonec jsem si řekl – pokud to nezkusím, nikdy se nedozvím, jestli bych uspěl. A tak jsem se do toho pustil. Zpočátku jsem měl vlastní masérnu jen jako vedlejší činnost a zároveň dál pracoval v zaměstnání. Bylo to extrémně náročné – pendloval jsem mezi Mladou Boleslaví a Prahou, ale klientů přibývalo a moje obavy pomalu mizely.
Budování vlastního podnikání
Začátky nebyly bez chyb. Někdy jsem omylem objednal dva klienty na stejný termín, jindy jsem na někoho úplně zapomněl. Musel jsem se rychle učit, jak si efektivně řídit čas. Pomohl mi nový rezervační systém, který eliminoval většinu chyb a zároveň nabídl klientům lepší komfort. Postupně jsem začal investovat do vybavení – koupil jsem nové lehátko, masážní židli, lávové kameny a další pomůcky. Moje masérna se začala rozvíjet.
Po nějaké době jsem si uvědomil, že už dvě práce nezvládám. Stál jsem na rozcestí – buď se vrátím k jistotě zaměstnání, nebo se naplno vrhnu na podnikání. Rozhodl jsem se jít cestou masérny. A co bylo nejkrásnější? Někteří klienti z Prahy za mnou začali jezdit, protože nechtěli přijít o mé masáže.
Masérská filosofie
Masérství není jen o uvolnění svalů, ale i o psychologické podpoře. Klienti mi často svěřují své starosti a já se snažím být nejen masérem, ale i člověkem, který jim naslouchá a pomůže nejen dotykem, ale i slovem.
Pamatuji si každého klienta, jeho problémy i drobné detaily z našich rozhovorů. Třeba paní, která se trápila, jestli její syn zvládne maturitu. O týden později jsem se jí na to sám od sebe zeptal. Byla překvapená a potěšená, že si to pamatuji. To jsou momenty, které utváří důvěru.
Závěr
Dnes můžu říct, že jsem si splnil svůj životní sen. Moje masérna je místem, kde se cítím naplněný a kde pomáhám lidem. Můj styl masírování nemusí vyhovovat každému, ale vím, že si mě našli klienti, kterým vyhovuje. To je pro mě důležité.
Jak říká staré přísloví – cesta je cíl. I když jsem dosáhl svého snu, vím, že moje cesta nekončí. Chci se dál rozvíjet, zlepšovat a přinášet lidem nejen úlevu od bolesti, ale i klid a pohodu.
Moc děkuji všem, kteří mi na této cestě věřili a podporovali mě. Bez vás by moje masérna nebyla tím, čím je dnes.